O firmě

Už je to půl století co jsem se narodil, kde jinde než v rybářské rodině kde táta i děda byli vášnivými rybáři, takže jsem kouzlo rybolovu okusil již při prvním krůčku. Také jsem měl veliké štěstí, že mým bydlištěm jsou Pardubice, město na soutoku tří řek - Labe, Chrudimky a Loučné. Tyto řeky jsou obklopeny odstavenými rameny Labe, rybníky a hlavně pískovny, zkrátka rybářský ráj. Právě tento dar přírody, kde musí zaplesat srdce každého rybáře mělo zcela jistě rozhodující vliv na další rybářský vývoj i sportovní kariéru v plavané pro mě i mé bratry Láďu a Pepu. Byli jsme kluci od Labe co začínali místo háčku na ohnutý špendlík a splávek z korku, nebo husího brčka - rád vzpomínám na ty začátky. Na stále nové a nové druhy ryb, které jsem poznával a nové techniky a náčíní na které budu ty ryby lovit, to byl můj hnací motor. V dětství jsem se zkrátka s rybami probouzel, usínal a o rybách se mi i zdálo. Takový dětský sen, kdy se Vám potápí splávek a Vy zasekáváte rybí monstrum, kterému se nechce z vody a zdoláváte a zdoláváte a najednou je ráno. A vy ani netušíte co to bylo za rybu a jak byla velká, ale byl to jen pouhý sen, nebo skutečnost....Moje první technika v dětství byla právě plavaná, to křehké propojení lehkého prutu slabým vlascem a malým háčkem s rybou - neznámým protivníkem všech velikostí, kdy ryba i rybář mají stejné šance. Ta krásná signalizace záběru, kdy se kolem splávku dělají drobná kolečka od opatrného lína, nebo elegantní nadzvednutí splávku od chytrého cejna. To bylo moje dětství - ta pravá plavačka. V 11 letech jsem začal se závodní plavanou, která byla v tu dobu v 70. letech ještě v plenkách co se týká vybavení a techniky "závodní plavaná". To je opravdu samostatná kategorie a pokud ji člověk provádí na vrcholové úrovni, tak se jedná opravdu spíše o tvrdý sport, ale krásný. Dneska už si doufám můžu jako závodník, trenér a průkopník tohoto sportu, hodnotit vývoj závodní plavané za posledních 40 let. Když si procházím svojí závodní kariéru, tak už jako junioři jsme sbírali ve světě medaile, ale v seniorské kategorii byla mezi námi a západem obrovská propast, hlavně v technickém vybavení. Po revoluce se situace začala zlepšovat a koncem 90. let jsme získali i první medaile. V roce 2002 jsem začal s trenérskou rolí u handicepovaných rybářů a jako tým jsme do těď nejúspěšnější na světě se čtyřmi zlaty a pěti stříbry a několika mistry světa v individuální kategorii. I naši junioři a ženy se pyšní nejvyššími stupni na mistrovství světa v plavané. Osobně z toho mám velkou radost právě proto, protože vím kolik úsilí a námahy je zatím vším, protože závodní plavaná je podle mě nejsložitější technika z celé rybařiny. Je to složitá mozaika mnoha faktorů a maličkostí na kterých závisí konečný výsledek. Ulovit deset ouklejí za minutu, nebo 63 kg cejnů za čtyři hodiny vyžaduje tvrdý trénink a umění. Také se dá v tomto sportu vyhrát či prohrát o pouhé gramy. To je závodní plavaná.

 

Ve dvanácti letech jsem poprvé přičichl k muškařině, což radikálně změnilo pohled na můj dosavadní rybolov. Když se poprvé zvedá lipan k Vaší mušce, tak obyčejně přestanete dýchat a na chvíli se zastaví čas....Začal jsem více přemýšlet o chování ryb a o přirozeném podání nástrahy, kdy máte úspěch a i o té druhé stránce, kdy Vás ryba prostě prokoukne a nezabere. Muškařina byla mojí velkou školou a úspěšné poznatky jsem začal praktikovat i v plavané. Začal jsem místo ledabylé zbrklosti a rychlosti více zapojovat faktor precizního a pro ryby tak více přirozeného vedení nástrahy ve správných hloubkách. Více jsem také začal kombinovat nástrahy, různé druhy a také barvy. Začala se skládat mozaika, která má rozhodující vliv na všeobecný úspěch ve všech technikách rybolovu. Dravci a vláčka byla další z mých oblíbených technik. Podzimní a zimní chytání okounů na šoulačku, nebo s marmiškou, to mě nikdy nepřestalo a nepřestane bavit. Taky vláčet candáty na propad s gumovou nástrahou pro ten typicky agresivní candátí záběr. Nebo když Vám zabere štika. Nebo když Vám zabere štika u břehu. Když už to vážně nečekáte je taky paráda. Zimní chytání na dírkách má své nevšední kouzlo, hlavně zdolávání holou rukou, kdy zdolání ryby vyžaduje určitý cit, je také zážitek. Noční chytání kapitání línůch na svítící splávek, to je třešnička na dortu a špička rybářského umění. Také nesmím zapomenout na chytání parem na larvy chrostíků, jen tak na cit v ruce, to je taky adrenalinová záležitost. Zimní i letní chytání tloušťu na třešně, noční lov úhorů a mníků, nebo hladinové chytání bolenů. Tohle všechno jsou nedoceněné a krásné techniky, které určitě naplní každého rybáře. Sumčařina zaznamenala za posledních deset let obrovský vzestup. Osobně mě nejvíce baví lom sumců s vábničkou, nebo na vertikál. Vždy se při záběru hrozně leknu. Česká kaprařina, ta už je někde ve vesmírných zónách rozmachu za posledních deset let, divím se, že ještě nikdo nevydal "kapří kuchařku". Těch technik rybolovu je opravdu mnoho a na obrovském vzestupu je samozřejmě feeder. Osobně si myslím, že lov touto technikou má velkou budoucnost. Z hlediska citlivosti a jednoduchosti montáží a hlavně z prožitků samotného rybolovu. Když zkrátka srovnat dnešní rybolov s chytáním před čtyřiceti, třicesti a dvaceti lety, tak musím hodnoti obrovský vzestup co se týká sortimentu a kvalitě rybářských potřeb, z čehož také pramení veliké rozšíření rybářských způsobů, jak lovit jednotlivé druhy ryb v souladu s rybářským řádem a při použití moderní rybářské techniky (lodě, echoloty, navigace, zavážecí loďky atd.). Ale čím jsou chytřejší rybáři, tím chytřejší jsou i ryby.... Osobně jsem zastáncem tzv. rybářské kalendáře, kdy si každý rybář může vybrat co mu nejlépe vyhovuje, co ho baví a uspokojuje. Vždy si svoji techniku vybírám podle momentální aktivity ryb v určitém ročním období. Vždyť v našich krásných vodách neplavou pouze kapři a štiky....Já jem si například v zimě kolikrát úspěšně zachytal až jsem se divil, že mi ryby berou lépe než v létě. Je to logické, protože v zimním období není ve vodě takové množství přirozené potravy a s kombinací výběru vhodného lovného místa a nástrahy - super rybačka. Poslední roky jezdím s partou kamarádů v únoru do Norska. Vždycky si krásně zarybaříme, jenom jsme za ty roky zjistili, že je potřeba uplatnit fígle a vychytávky, jako platí na ty naše vyškolené candáty a okouny. Takže bych chtěl tímto článkem těm mladším a začínajícím rybářům vzkázat, že to co okoukají a vyčtou v chytrých knihách, nebo na počítači, je pouze drobný krůček proti tomu co je potom čeká v samotné praxi, ale tím si musí projít každý, ale určitě to stojí za to.